Inspirací ke stavbě památníku Na Ploštině mohly být myšlenky poválečného brutalismu, architektonického stylu uplatňovaného především v období 1954–1970. Reagoval na uniformitu internacionálního stylu a v našem prostředí také na éru socialistického realismu. Vyznačoval se hmotností, gradací, demonstrací konstrukčních možností a dovedností. Příznačné jsou pro tento směr souvislé plochy konstrukcí ponechané v surovém stavu stavebního materiálu (pohledový beton, cihla nebo ocel).
Nová byla záměrná konstrukční pravdivost a přiznání materiálů a obslužných prvků, surově betonové povrchy stěn a stropů i způsob volného viditelného vedení potrubí. V souvislosti s Le Corbusierovými pracemi v surovém betonu se pod pojem brutalismus začaly zařazovat stavby s přiznaným, neopracovaným, neomítnutým a nijak neupravovaným betonovým povrchem. Odtud název z francouzského béton brut (drsný, surový beton).

Brutalismus se stal klíčovým architektonickým stylem zvláště pro Jugoslávii konce 60. let 20. století a po celá léta sedmdesátá. V zemi byly vynakládány nemalé finanční prostředky na výstavbu velkolepých železobetonových památníků, které měly připomínat místa utrpení, ale zvláště úspěchů partyzánských bojů v období 2. světové války.