Disciplína byla u partyzánských oddílů vyžadována zrovna tak jako v běžných vojenských útvarech. Avšak za porušení rozkazů nebo dokonce partyzánské přísahy hrozily podstatně přísnější tresty. Rozsudky smrti byly vynášeny rychle, a to i za drobné porušení kázně. Nejvyšší tresty byly samozřejmostí u takových přečinů, které mohly ohrozit členy, spolupracovníky nebo dokonce samotnou existenci partyzánského oddílu (dezerce, udavačství, porušení zásad bezpečnosti a konspirace apod.).
Na druhé straně se stále častější akce partyzánů před koncem války se staly nebezpečné i pro místní udavače a kolaboranty. Nad takovými lidmi vynášely partyzánské soudy rychlé rozsudky s absolutními tresty (nejčastěji poprava zastřelením), aby jejich činnost zastavili jednou pro vždy.
Jeden takový případ známe i z Ploštiny:
„Němci měli mnoho placených českých špionů, kteří slídili po partyzánech. Před Ploštinou u obrázku měla dřevěný domek Strušková Anna s jedním nemanželským klukem, kterého měla na službě. Za ní chodil na zálety Stanislav Smolík, rodák z Újezda, byl přívrženec Němců. Němci jak viděli činnost partyzánů, podpláceli naše lidi, kteří pak je zrazovali. Partyzáni, jak zjistili, že výše popsaný Smolík slídí po nich, zastřelili jej i s Annou Struškovou výše popsanou. Zastřeleni byli v zimní době a zakopáni v lese pod cestou jdoucí z Ploštiny k Tichovským horám. Naproti domku Anny Zichové č. 100.“
Zdroj: SOkA Zlín, fond AO Drnovice, inv. č. 1 – Kronika obce Drnovice, strana 100. /upraveno podle současného pravopisu/
Pro doplnění informace musíme zmínit, že Stanislav Smolík byl místním vedoucím strany Zelených hákových křížů (NSČDRS – Nacionálně socialistická česká dělnická a rolnická strana) nebo Vlajky. Autor zápisu v kronice z Újezdu to nerozlišuje a uvádí dohromady, ačkoliv šlo o odlišné subjekty. Stanislav Smolík sliby i hrozbami přiměl několik občanů k tomu, že mu podepsali přihlášky do této strany. Byli to většinou dělníci, kteří byli totálně nasazeni na práci v Německu, a on jim sliboval, že budou propuštěni domů.