Partyzánský boj znamená otevřený ozbrojený odpor na území obsazeném nepřítelem. Tento způsob vojenství se v Evropě objevuje již v období napoleonských válek jako spontánní reakce domácího obyvatelstva na okupaci své země a také jako prostředek sebeobrany s omezenými útočnými možnostmi. Partyzánský boj se výrazně projevil zejména v letech 1808–1814 ve Španělsku. Jednalo se vždy o množství různých přepadů a léček, které měly destabilizovat týl nepřítele, narušit zásobování, spojení i přesuny vojenských jednotek. Opravdového vrcholu dosáhl za druhé světové války. Partyzáni působili okupantům nemalé škody, zneklidňovali je a ohrožovali.