Pro výživu obyvatel byly důležité ale i další plodiny. Byly to pohanka, proso, na čerstvě zúrodněné lesní půdě se vyséval „bér“, z něhož se vařila dokonce kaše. Své důležité místo mezi pěstovanými plodinami měly okopaniny – brambory, zelí, tuřín (kvaka), mrkev, petržel, pěstovaly se i luštěniny.

Bohatá ovocnářská produkce tvořila významnou součást obživy obyvatel pasek. Ovoce bylo jednak přímou součástí stravy (čerstvé nebo sušené ovoce a povidla), jednak bylo důležitou částí prodejního sortimentu a uplatnilo se na trzích blízkých měst i v přilehlých krajích. Prodej ovoce opět představoval významný zdroj hotových peněz. Mezi pěstovanými ovocnými stromy převládaly trnky a jabloně, dařilo se však i hruškám a třešním. Ovoce, které se nespotřebovalo nebo neodprodalo syrové, bylo sušeno v sušírnách. Rozšířené včelaření zabezpečovalo med pro prodej i pro vlastní potřebu.

Valašské domácnosti, a ty pasekářské zvláště, si zajišťovaly zhotovování řady předmětů a potřeb nutných pro život rodiny a provoz hospodářství samy. Znalosti a dovednosti se vždy přenášely z generace na generaci. Domácí zpracování příze patřilo k těm nejrozšířenějším. V prostředí valašských kopců s rozšířeným chovem ovcí se zpracovávala ovčí vlna. Hospodáři uměli zhotovit základní dřevěné či proutěné předměty do domácnosti. Nejeden pasekář míval v rámci usedlosti malou kovárničku, vlastnil nástroje na běžné opravy železných nástrojů a jako samouk pracoval pro sebe a nejbližší sousedy.

Pracovní povinnosti v hospodářství platily i pro děti. Samozřejmostí byla také starost a péče o mladší sourozence. Jak se dozvídáme ze školních kronik, v době nutných polních prací často ve škole chyběla téměř polovina žáků, kteří museli pomáhat doma.